Když u dítěte odhalíte lež, prvním impulzem bývá touha situaci okamžitě řešit výslechem a trestem. Zkuste to ale jinak: nejdřív zneškodněte vlastní emoce a zaměřte se na důvod, proč dítě vůbec lhalo. Děti nelžou ze zlé vůle, ale ze strachu, studu nebo snahy vyhnout se nepříjemné situaci, které samy neumějí čelit. Místo tvrdé konfrontace použijte větu typu „Vidím, že se bojíš, a rozumím ti. Pojďme to vyřešit společně." Tím dítěti dáváte najevo, že je v bezpečí a že chyba není katastrofa, ale příležitost se poučit. Zároveň se vyhněte návnadovým otázkám, na které už znáte odpověď (např. „Kdo rozbil tu vázu?"), protože nutí dítě zabřednout do další lži. Místo toho popište fakta: „Vidím rozbitou vázu, a to mě mrzí. Potřebuji pomoct s úklidem." Tím přesouváte pozornost od hledání viníka k řešení následků, což je základní princip pozitivní výchovy.
Důležitější než samotné přiznání je práce s příčinou lži. Pokud dítě lže, protože se bojí zklamat vaše očekávání, zrevidujte, jaká očekávání na něj kladete. Možná je na něj vyvíjen příliš velký tlak na výkony ve škole, nebo naopak máte doma příliš přísná pravidla, která neodpovídají jeho věku. Dejte dítěti najevo, že vaše láska není podmíněná tím, že bude dokonalé, a že omyl je přirozená součást učení. www.e-benjaminek.cz to provedete tak, že po vyřešení konkrétní situace společně vymyslíte, jak příště zareagovat lépe. Můžete si říct: „Až příště budeš chtít, abych ti pomohla s úklidem pokoje, řekni mi to rovnou, i když bude nepořádek velký." Tím učíte dítě, že upřímnost je výhodnější než lhát, protože vede k pomoci a spolupráci, ne k trestu. Nezapomeňte také oceňovat i malé projevy pravdomluvnosti, ať už jde o přiznání rozbité hračky, nebo o sdělení nepříjemné známky. Pochvala za odvahu říct pravdu posiluje žádoucí chování mnohem účinněji než stovky výčitek, a to je jádro celé pozitivní výchovy.
V neposlední řadě buďte sami vzorem. Děti mají mimořádně citlivé antény na pokrytectví – pokud vás přistihnou, že doma zatajujete, přeháníte nebo si vymýšlíte „nevinné" historky, přebírají tento vzorec jako normu. Před dětmi proto vědomě používejte pravdivé formulace i v banálních situacích a přiznávejte své vlastní chyby slovy „Já jsem to teď spletl, omlouvám se." Tím jim ukazujete, že ani dospělý není neomylný, ale že chyba se dá napravit omluvou a nápravou, ne lží. Pokud se vám přesto stane, že vás dítě na něčem přistihne, přiznejte to a vysvětlete, proč jste to udělal(a) – a omluvte se. Tím učíte dítě, že pravda je hodna respektu i u autorit. Celý proces je běh na dlouhou trať: pozitivní výchova neznamená, že lži zmizí přes noc, ale že se postupně mění v důvěru, kdy dítě nemá důvod lhát, protože ví, že přijde pochopení, podpora a společné hledání řešení, nikoli odsouzení. Tento postoj z vás dělá bezpečný přístav, do kterého se dítě vždy rádo vrátí – i s nepříjemnou pravdou.