Plánování je základem klidné návštěvy, a proto začněte mnohem dříve, než usednete do čekárny. Dítěti předem, ideálně den předem, vysvětlete, co ho čeká, a to způsobem přiměřeným jeho věku. Místo vágního „půjdeme k paní doktorce“ popište konkrétní kroky: změříme tě, podíváme se na zoubky nebo poslechneme srdíčko. Vyhněte se slovům jako „píchání“ nebo „bolest“, pokud to není nutné, a pokud zákrok bolí, přiznejte to, ale zdůrazněte, že to bude rychlé a že ho to přejde. Vhodný čas návštěvy volte s ohledem na biorytmus dítěte – vynechte dobu těsně před spaním nebo naopak chvíle, kdy už je unavené a hladové. Batole by mělo být vyspalé a najedené, školák by neměl spěchat do kroužku. Tyto rodičovské rady se zdají banální, ale právě prevence hladu a únavy dokáže předejít většině záchvatů vzteku ještě před vstupem do ordinace.
Samotná čekárna je často nejnáročnější částí, proto si sbalte malý záchranný batůžek. Nemusí být velký, stačí oblíbená knížka, malá hračka nebo pastelky, které zabaví dítě na pět až deset minut. Vyhněte se ale příliš interaktivním hračkám s mnoha zvuky, které by ho přemohly. Pokud je čekání delší, zkuste si s dítětem povídat o tom, co vidíte kolem sebe, nebo si zahrát tichou hru, třeba „hledej něco modrého“. Vnímejte svůj vlastní klid – děti jsou citlivé na vaše emoce, takže pokud budete nervózní vy, bude nervózní i ono. Dýchejte zhluboka a snažte se o uvolněný tón hlasu. V ordinaci pak sedněte tak, abyste byli dítěti na očích, držte ho za ruku nebo ho mějte na klíně, pokud je to možné. Pokud lékař komunikuje primárně s vámi, přesto se snažte, aby se dítě necítilo odstrčené – pokládejte otázky i jemu a nechte ho, aby si samo sáhlo na fonendoskop, pokud to doktor dovolí.
Nejdůležitější je vaše reakce po skončení ošetření, která formuje postoj dítěte k dalším návštěvám. pozitivní výchova ho pochvalte za statečnost, a to i v případě, že plakalo nebo se bránilo. Řekněte konkrétně, co se mu povedlo: „Líbilo se mi, jak jsi otevřel pusu, když tě pan doktor poprosil.“ Vyhněte se svalování viny a frázím jako „to nebylo nic“ nebo „vidíš, že to nebolelo“, protože to může vyvolat pocit nepochopení. Po odchodu z ordinace mu nabídněte drobnou nehmotnou odměnu, třeba společnou procházku na hřiště nebo oblíbenou pohádku doma, abyste spojili návštěvu s pozitivním zážitkem. Následně už událost příliš nerozebírejte, nerepetejte ji před rodinou jako drama. Pokud víte, že ho čeká další očkování, zmíníte to až těsně předem. Tyto rodičovské rady, založené na klidu, přípravě a pozitivním zpevnění, vám pomohou proměnit stresovou situaci v rutinu, kterou zvládnete s nadhledem. A pamatujte, že i když to nevyjde napoprvé dokonale, každá návštěva je cenná zkušenost, ze které se můžete poučit a příště ji lépe nastavit.